Tak jsme opravdu vyjeli

Nesešel se rok s rokem a už se chystáme na východ znovu. Našim cílem je letos opět Mongolsko, ale tentokrát se vrátíme do vzpomínek na dávnější časy a zopakujeme si cestu nikoli letecky, jako v poslední době, ale po souši po vlastní ose. Pojedeme přes Slovensko a Ukrajinu do Ruska a potom přes celé Rusko k Bajkalu, za ním uděláme vpravo v bok a překročíme hranice Mongolska.

Je jaro, příroda se probouzí a tak se probudil i Expedial a spolu s kamarády ze Starého šrotu SDČR-ŽP se v pátek 15. dubna vypravil do Vilémovic v Moravském Krasu.

Malá obrazová galerie

… Vstáváme časně „dle konstanty." Balíme kemp. Saša se ujímá řízení a tak vzadu mohu „odpočívat". Pokud je to v zaplněném GAZu, jedoucím po stepi možné. Jedeme proti proudu Čulutu až k jeho pramenům. Pár kilometrů před průsmykem zastavujeme, kupujeme berana a stavíme tábor. Zabíjačka na mongolský způsob? Povalíte berana na záda, naříznete kůži na hrudi, strčíte ruku do hrudníku, utrhnete aortu od srdce, stáhnete kůži, vyvrhnete vnitřnosti a maso naporcujete. Pro zručného mongolského pastevce (a to jsou všichni) práce na čtvrt hodiny a jde si opláchnout ruce. Pak se už jen peče vaří a suší. Já si během vaření udělal výstup na nedalekou skalní stěnu. V noci opět přichází déšť, ale nic velkého …

… Zase přejíždím nějaký most, tak se jen ze zvyku podívám stranou, jak ta řeka vypadá. Po zklamání s Wabash jsem značně skeptický. Dole, asi 30 metrů pode mnou, se valí něco ohromného. Má to šířku Donu nebo Dněpru v dolním toku a jezdí po tom lodi, které jsou běžně k vidění na moři. K... co to je a kde se to tady vzalo? Šmátrám po mapě, kterou mám vedle sebe na sedadle a chvíli hledám. Luisville nalézám snadno, přes něj je vyznačena taková tenká modrá linka, tvořící současně státní hranici. Až hodný kus stranou od města nalézám i název - Ohio. …

… záběr za záběrem. Pokaždé vytáhl bahenní želvu. Jenže té nejde zaseknutý háček z huby vyndat. Takže, když mu nějaká sežrala jeho poslední, odstřihl vlasec a vztekle se želvou praštil o strom. Zadunělo to tak, že jsem myslel, že se rozletí na kousky. Ale nerozletěla. Odrazila se, dopadla na zem, vystrčila nohy a zmizela v jezírku. V ten moment jsem …

… jsem něco zahlédl, ale když jsem otočil hlavu do směru chůze, najednou příšerná rána rovnou doprostřed čela. Probral jsem se na zemi a viděl kosmonauty na oběžných drahách. Zjišťuji, že jsem právě v ten okamžik, kdy jsem otočil hlavu nabral dopravní značku zákaz stání. Místo trubky má čtyrhranný jekl a ještě zvoní. Připadám si jako naprostý idiot. Sejmul jsem se přesně jak v němém filmu. Mám na sebe takový vztek. A v ten moment se nade mnou sklání pravý anglický …

… rakouský a německý cyklista je tvrdý a nekompromisní. Od kola očekává zvuk zvonku a na mé troubení většinou reagují tak, že se zastaví, zatarasí stezku úplně a dívají se na řeku, odkud jede ta loď. Obvykle až skřípění brzd je probere z jejich údivu …

… podél zakotvených lodí se procházejí štětky. Jsou však dobře vychované a na lodě nelezou. Zřejmě vědí, že kdo vstoupí na loď bez svolení kapitána, dopouští se podle námořního práva aktu pirátství. Proto vždy chvilku stepují u lávky a čekají na reakci. Jedna z nich vypadá opravdu velmi, velmi jedle. Dokonce kolem mne prochází dvakrát. Ale můj přirozený stud mi brání pozvat ji dál. Navíc už vidím přicházet Martina s Honzou …

… abych se nezašel podívat, kvůli čemu ty stovky bábušek zde stojí. Dostali zásilku plavek „Speedo“. Bábuška vystála celodenní frontu, u kasy položila bankovku, u pultu dostala jedny plavky, takové, které zrovna prodavačka v krabici nahmátla a bábuška u východu odevzdala plavky mladému sponzorovi v kožené bundě, který jí vyplatil rublík. Druhý den na černém trhu …

… obšťastní mě ještě sáhodlouhým výkladem, který regiment má jakého maskota. Pokud si to pamatuji dobře, tak jeden z nich má kozu. Raději si jen v duchu kladu otázku, proč asi. Mezitím garda dopochodovala na nádvoří a kapela se vrací do kasáren. Cínoví vojáčci stojí proti sobě a z obličeje do obličeje si něco řvou. Řvou tak hlasitě a s tak správnou vojenskou intonací, že jim …

… zakrátko svalil jako špalek do stínu pod auto a nevěděl nic o světě. Byl krásný teplý den a tak jsme toho využili ke koupání, praní, umývání a lovu ryb. Jak jsme se domluvili, tak jsme udělali. Ve tři jsme sbalili tábor a naložili věci, ale řidič byl naprosto nepoužitelný. Nezbylo mi nežli se posadit za volant a zkusit si bez lidí projet pár kilometrů. Poznal jsem, že jeho auto je značně specifické a je třeba na něj mít speciální školení a výcvik, neboť spojka nefungovala a rychlosti …

… ten ošátkovaný muž je Majkl, je diplomatem USA v Kijevě a budeme ho brát sebou do Ulanbaataru. Majkl totiž chtěl procestovat v rámci své dovolené Mongolsko, a tak si myslel, že poletí do Ulanbaataru, pak to střihne přes Tašantu do Irkutska a pak zpět do Kijeva. Omyl. Mongolové ho nepustili. V 15:30 stále ještě stojíme na přechodě. Jiří i ostatní jsou již nervózní. Pak to Jrika navydrží a jde se zeptat, ce se vlastně děje. Vrací se s tím, že mu bylo řečeno že nás musí ověřit v Moskvě, v Čitě a kdoví kde ještě. V 17:00 přichází celník s našimi pasy, Jirka s ním hovoří a pak vyrážíme. Dovídáme se, proč jsme na přechodu stáli víc jak 5 hodin (samotní). Totiž ten oficír, co bral …

… jsme shlédli, že je to vše běžný Diturvit a obkladačky, že jsou z Rakovníku. Tak jsme použili mušle, protože při čekání ve frontě se organizmus začal hlásit o svoje. Přitom jsme komentovali naše rozčarování nad všedností záchodků v kontrastu s hrdými a zářícími obličeji domorodých návštěvníků. Babča u vchodu zaznamenala, že jsme cizinci. Honza odcházel přede mnou. Když kolem bábušky procházel ke schodům ven, ta na něj hlasem ruského oficíra zařvala: „Stoj maladěc!“ Honza se zarazil, babča sáhla do kýblu …

… usedá na konec mola. Pepa s lodí poodjíždí, až se lano napíná. Pak, jak nám to vysvětlil, že se to má dělat, zvolna přidává plyn. Loď se pomalu rozjíždí, Lupo zajíždí pod hladinu. Připomíná to zanořování ponorky. Ale Lupíno se statečně drží, takže ho vidíme, jak pevně stojí zapřený v lyžích, které jedou po kamenitém dně. Konečně lano praská a Lupo se vynořuje na hladinu. Navazuji lano a celá procedura se opakuje. Tentokrát, ale víme, co můžeme očekávat, takže stojíme nad Lupínem v pozoru, a když opět napodobuje ponorku, tak mu i salutujeme. Když lano praská popáté …

… celé nábřeží je v těchto místech zatopeno a místy ten tekutý humus sahá až po prahy auta. Honem vypínám ventilátor a raději riskuji zvýšenou teplotu v autě, než ho pozvracet. Probíjím se dopravní zácpou v centru na největší třídu města Avenida da Liberdade, kde mám bydlet. První příjemný zážitek. Třída má pro každý směr tři jízdní pruhy, po stranách jsou parky s chodníky pro pěší a stínem stromů. Jedná se o jedinou ulice ve městě, kde se nechá normálně jezdit, aniž by člověk …